• Úvod
  • Odborné články
  • Vodivé typy termoplastů - náhrada kovových materiálů v technických konstrukcích, 1. část

Vodivé typy termoplastů - náhrada kovových materiálů v technických konstrukcích, 1. část

Vodivé typy termoplastů - náhrada kovových materiálů v technických konstrukcích, 1. část

V konstrukcích různých strojů a zařízení, včetně dopravních prostředků se nejčastěji setkáváme s kovovými materiály.

V odpovědi na otázku proč jsou právě preferovány kovové materiály, najdeme řadu důvodů, například:

-tuhost konstrukcí, rázová odolnost, tažnost, únavové vlastnosti, odolnost proti opotřebení

-tepelná vodivost, elektrická vodivost, tepelná odolnost, magnetické vlastnosti

-vzhledové vlastnosti, bez zápachu, zákaznické vnímání kvality, atd.

Přes uvedená konstatování, ale na významu, jako konstrukční materiály, nabývají kompozity s polymerní matricí a plnivy, které základnímu polymeru propůjčují požadované vlastnosti.

V tomto příspěvku se jedná o kompozity vhodné pro technologii vstřikování termoplastů, přičemž vždy platí, že i na konstrukci výstřiků z dále uváděných materiálů se vztahují požadavky technologičnosti konstrukce výstřiků z termoplastů.

Mezi výhody při jejich použití v konstrukčních řešeních jako celku je možno uvést:

-poměr výkonu k jejich hmotnosti

-díky malé specifické hmotnosti i možnost použití materiálu o nižší hmotnosti k dosažení podobných nebo lepších výkonových parametrů konstrukčního systému

-nepodléhají korozi, jsou odolné k většině chemikálií

-nabízejí velkou konstrukční variabilitu, mají potenciál k integraci funkcí, dobré povrchové vlastnosti, barevnost, snížení potřeby následných montážních operací

-recyklovatelnost

-při standardním výrobním procesu malá zmetkovitost, snížení pracnosti

-atd.

Při uvedení výhod nesmíme zapomenout na možnost výběru takových materiálových řešení-kompozitů s polymerní matricí, které umožňují jejich využití i v oblastech dříve vyhrazených pouze kovovým materiálům.

Jedná se polymerní materiály se zvýšenou tepelnou vodivostí, elektrickou vodivostí, elektromagnetickým stíněním, antistatickými vlastnostmi, použití ve výbušných prostředích, magnetickými vlastnostmi, atd.

Protože se u těchto materiálu setkáme s celou řadou ne úplně běžných pojmů, jejich význam si stručně zopakujeme.


Význam pojmů

Zdroje optického záření jsou objekty, v nichž dochází k přeměně různých forem energie na energii elektromagnetického záření v optické oblasti elektromagnetického spektra, včetně tepelné energie.

Tepelné zdroje záření:

Žárovka je jednoduché zařízení k přeměně elektrické energie na světlo. Funguje na principu zahřívaného, tenkého, obvykle wolframového vodiče-drátku, elektrickým proudem, který jím protéká. Žárovky patří mezi tzv. teplotní zářiče, přičemž teplo září z celé plochy baňky.

Halogenové žárovky mají v inertním plynu v baňce žárovky příměs halogenů, obvykle bývají opatřeny reflektory, které usměrňují vyzařovaný světelný tok. Jsou vyráběny ve dvojím provedení. Jedno vyzařuje převážnou část tepelného záření ve směru světelného toku, druhé naopak odvádí teplo opačným směrem-dovnitř svítidla. 

Luminiscenční zdroje záření:

Zářivky jsou nízkotlaké rtuťové výbojky. Skleněné zářivkové těleso-lineární nebo různě zahnuté pro dosažení menších rozměrů-kompaktní zářivky-se žhavícími elektrodami je naplněno rtuťovými parami a argonem. V nich dochází k doutnavému výboji, který září převážně v neviditelné ultrafialové oblasti. Toto záření dopadá na vnitřní stěny trubice, které jsou pokryty luminoforem.

Při příkonu zářivky 40W se 21 % dodané elektrické energie přemění na světlo, 24, 8 % na infračervené záření a 54, 2 % na teplo.

Luminofor je látka schopná pohlcovat energii a následně ji vyzařovat ve formě světla, tzv. luminiscence. V zářivce luminofor absorbuje ultrafialové záření a sám září ve viditelné oblasti.

Vysokotlaké výbojky jsou schopny vyrobit relativně velké množství světla na malém prostoru. Princip jejich funkce je založen na obloukovém výboji.

Na rozdíl od výše popsaných světelných zdrojů fungují zdroje typu LED a LD na principu elektroluminiscence polovodičových materiálů. U těchto materiálů vzniká světlo v důsledku přeskoků elektronů z vyšších energetických pásů do nižších. Rozdíl energie mezi dnem vodivostního a vrchem valenčního pásu pak odpovídá energii vyzářené ve formě fotonu.  

LED - Light Emitting Diode-dioda emitující světlo je polovodičový světelný zdroj. Jedná se o polovodičovou elektronickou součástku obsahující přechod P-N. Prochází-li přechodem v propustném směru elektrický proud, přechod vyzařuje-emituje-nekoherentní světlo s úzkým spektrem. Nekohorentní záření je spontánní záření s chaoticky se měnící fází.

Pásmo spektra záření diody je závislé na chemickém složení použitého polovodiče. LED jsou vyráběny s pásmy vyzařování od ultrafialových, přes různé barvy viditelného spektra, až po infračervené pásmo.

Stejně jako u ostatních zdrojů světelného záření, vzniká i u systémů osazených LED diodami při přeměně elektrické energie na světlo tepelná energie, kterou je, pro zabránění přehřátí a zajištění životnosti LED systému, nutno odvést do okolí.

Pro zajištění tepelné stability LED diod jsou používány různé typy chladičů a to jak s nuceným, například ventilátory, což je nevýhodné-možnost poruch a zvětšení spotřeby elektrické energie, chlazením, tak i přirozeným chlazením, respektive s chladiči z úložných materiálů-kovy, keramika, plasty-které rozptylují teplo do okolí.

LED žárovky, na rozdíl od jiných typů „teplých“ osvětlovacích zdrojů nesměřují tepelný tok ve směru toku světla, ale směrují ho opačně za svítidlo, což sice neohřívá osvětlované plochy, předměty, materiály, apod., ale je ho také nutno, stejně jako u jiných světelných zdrojů, odvést nebo zužitkovat.   

LD-Laser Diodes (Laser-Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation-zesilování světla stimulovanou emisí záření)-vytvářejí koherentní záření s vysokou účinností a výkonem. Bohužel, praxe ukázala, že efekt zrnění, ke kterému u laserových diod dochází, působí velmi rušivě a nepřirozeně, a proto je k běžnému osvětlování nelze použít. Důvodem je skutečnost, že laserové záření se v přírodě nevyskytuje a tedy lidské oko není zvyklé na jeho účinky.

Porovnání účinnosti světelných zdrojů:

Zdroj  Účinnost ( %)  Elektrický příkon na 5 W optického výkonu
Žárovky  1 až 8  100 W
Zářivky   15 až 30  25 W
LED  50 až 90  10 W
LD  50 až 90  6 W

Tepelná vodivost lambda (W/mK) je množství tepla Q (J), které při ustáleném stavu projde za jednotku času mezi dvěma protilehlými stěnami krychle o dálce hrany 1 m, je-li rozdíl teplot mezi těmito stěnami 1 K.

Nejlepším vodičem tepla, mezi kovovými materiály, je stříbro.

U polymerních materiálů, které se v základním dělení rozdělují na amorfní a částečně krystalické materiály platí, že tepelná vodivost se zvyšuje se stupněm obsahu krystalického podílu v materiálu. Při běžné teplotě je tepelná vodivost krystalické fáze cca 6x vyšší než tepelná vodivost amorfní fáze ve struktuře částečně krystalického plastu.

Příklady tepelné vodivosti materiálů (W/mK):

-PP           0, 19

-PE LD        0, 33

-PE HD        0, 50

-PA 6          0, 25

-PVC          0, 19

-PEEK         0, 24

-PPS          0, 26

-PTFE         0, 25

-Epoxy         0, 17

-Epoxy SV      0, 23

-Sklo           1

-Křemen        3

-Nerezová ocel  16, 4

-Uhlíková ocel  50

-Slitiny hliníku  90

-Hliník       216

-Měď        398

-Stříbro       415

-Diamant    2 300
  

• pokračovanie článku bude uverejnené 20.10.2014.

  • autor:
  • Lubomír Zeman


    Mohlo by vás tiež zaujímať



     

    Najnovšie inzeráty

    Najbližšie výstavy

    Plastikársky slovník